Jak vypadá takový horký letní den „našich“ poštolek? Celou rodinku jako na snímku kamery v záhlaví tohoto příspěvku povětšinu dnech dohromady nevidíme. Snad jen tehdy, když sameček přinese malým něco do zobáčku a samička je zrovna doma.
Role mají jasně rozděleny. Sameček loví, samička hlídá a poštolčata odpočívají, cvičí a především rostou. Pro zdárný růst potřebují dostatek hrabošů a ty jim pravidelně nosí tatínek. V době největší horka se zřejmě většinou stejně jako hraboši před sluncem schovává, ale jeho návštěvy po ránu a navečer odpolední siestu bohatě vynahradí.
Převzetí hraboše se většinou ujme jedno z poštolčat. Pokud jsou zrána nebo koncem odpoledne trochu vyhládlá, neobejde se to bez křiku, ale jinak jim musí hraboše spíše nutit.
Samička, i když je zrovna doma, nechá poštolčata, aby se, zřejmě z výchovných důvodů, snažila hraboše konzumovat sama, bez její pomoci. Čas od času k nim ovšem zaletí udělat inspekci.
Většinou přitom najde jednoho nebo dva oďobané hraboše, které, pokud o ně poštolčata nejeví zájem, odnese přes ulici do tajné spíže, kterou tam někde se samečkem mají.
Když pak usoudí, že poštolčata budou mít alespoň trošku hlad, přinese hraboše zpět a poštolčatům ho pěkně naporcuje.
O poštolčata pečuje i tak, že se je po ránu, když se slunce začne příliš opírat do jejich bedýnky, zaženou do stinného kouta. Dnes tu s nimi i půlhodinku pobyla a i když nebylo zrovna co k jídlu, oždibovali si alespoň navzájem zobáčky.
Od poštolčat pak obvykle zamíří na anténu na protější straně ulice (tam ale nyní musí být nesnesitelné horko) nebo na bidýlka nad starým hnízdem.
Většinu dne pak tráví tam anebo odpoledne na zábradlí.
A když zase přiletí sameček, nechá ho dát poštolčatům hraboše a tak dále, a tak dále…