Poštolka tříkrálová


O ptácích v díle Williama Shakespeara existuje řada pojednání, odhalujících, který opeřenec se skrývá za určitým dobovým názvem.  V díle velkého alžbětince potkáváme i dravce, neb sokolnictví patřilo k jeho královským a šlechtickým hrdinům a on sám se v něm dobře vyznal. Poštolka ovšem byla v hiearchii dravců až na nejnižším stupni; byla určena pro služebníky (už jsme to zmiňovali v článku Kes slaví padesátiny). A tak se s ní setkáváme jen výjimečně.

Z mnoha knih o Shakespearových ptácích jsme vybrali jednu z roku 1871, která je dostupná i online:  The birds of Shakespeare; critically examined, explained, … Harting, James Edmund (1841-1928). O sokolnických dravcích a sokolnictví v ní pojednává kapitola II Hawks and hawking  a na poštolku v ní narazíme na str. 73 a 74.  Nikoliv ovšem pod jejím dnešním anglickým názvem kestrel, ale ve Večeru tříkrálovém Sir Toby, čili pan Tobiáš, praví: „And with what wing the stanniel checks at it!“ Stanniel údajně pochází ze standgale, což je výraz odkazující na způsob lovu, kdy poštolka za letu stojí na místě.

Kromě toho se ve stejné hře vyskytuje i „coystrill“, což je dobový výraz pro pacholka, od něhož snad výraz kestrel pochází.  Častěji jsou však kořeny slova kestrel hledány ve starofrancouském cresserele.

Se Shakespearovými dravci to nemají lehké ani jeho čeští překladatelé. Ale i v překladu Večera tříkrálového od Josefa Václava Sládka (Praha 1959) létá, alespoň obrazně, poštolka:

VIOLA: Ten brach je moudrý dost, by blázna hrál;
a k tomu, by se dobře hrálo to,
je třeba trochu vtipu; musí těch
dbát nálady, z nichž tropí sobě žert,
znát osob povahu a vhodný čas
a jako poštolka se vrhati
na každé pírko, jež jí kmitne v zrak.
Toť úkol pracný tak jak mudrctví;
neb moudré bláznovství mu sluší líp
než pošetilým mudrcům jich vtip.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.