Bývám poštolka, nežeru však myši…

Zdá se, že poštolky nejsou opravdu básníkům, nějak spjatým s Brnem, cizí. Dalším důkazem je báseň Martina Reinera (1964-) ze sbírky Pohled z kavárny v Bath:

Tomáši Přidalovi

Často bývám divný.

Bývám poštolka,
nežeru však myši….

Jindy celé hodiny
nosím v kapse sáčka
hotel Florida.

(Řeka, kůly, starty pelikánů…)

Natáhnu ruku
a moje dlaň s dvanácti prsty
slavně vychází
nad horou Gonga-Šan.

Nasypeš mě do vody,
napiješ se zhluboka…
a vyprskneš:

„Fuj! Grepový básník.“

Poznámka: To, že básník, jsa poštolkou, nežere myši, je jen přirozené. Poštolky, alespoń ty neochočené, žerou hraboše…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.