Poštolčí blues

Poštolek je v české poezii, jak už zde bylo mnohokráte řečeno, poskrovnu. Poštolčí e-poštou ovšem dorazilo Poštolčí blues od jednoho karlínského kosa, kteréžto je názorným dokladem toho, že inspirační roli poštolek pro českou poezii nelze podceňovat Dovolujeme si zde ocitovat i text objasňující okolnosti vzniku básně:

… už před nějakou dobou jsem se rozhodl, že musím něco udělat s deficitem poštolek v české poesii. Nic mě nenapadalo, až pak jednou na poště, kde jsem měl to potěšení strávit dvacet minut čekáním, mě přepadla věta “poštolka poštou lká”. A pak zase nějakou dobu nic, až mě předevčírem napadlo, že by to mohlo být blues, tak jsem vzal kytaru, hrál jsem jednoduchou bluesovou dvanáctku a vzniklo tohle Poštolčí blues:

Poštou se nese znějící
Hlas naříkající
To poštolka poštou lká
Zavřená v krabici
Kdo poštolku poštou poslal
Ten to teda pěkně posral

Možná z toho opravdu udělám písničku, což by ale chtělo ještě alespoň jednu sloku… jenom takovu vatu. Třeba:

Na balíku není
Příjmení
Ani žádnej jinej údaj
Tam není
Kdo poštolku poštou poslal
Ten to teda pěkně posral

Ale jako básnička stačí ta první část.
Vím, v učebnicích ta básnička nebude, leda jako odstrašující příklad, nicméně je to další básnička s poštolkou. Ať se mají kosové na pozoru!

Karlínský kos…

Kosa černého zná téměř každý. Pokud ale patříte l těm, kdo ho ještě neznají,  neváhejte a seznamte se s ním a jeho tvorbou na stránkách Turdus merula.

Za poštolky, které se nakonec většinou z krabic zase dostanou, nezbývá než poděkovat a těšit se, že dojde i na zhudebnění Poštolčího blues…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.