O zpěvu a povaze kosů nejen literárních

Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost.  A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi.  Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram.

Vzniklo z toho nejen LP Bird Sounds and Their Meaning (ISBN 0 563 17270 3), ale i několik článků publikovaných v odborných časopisech Ibis:The development of song in the Blackbird Turdus merula (1962) a Journal of the Wildlife Sound Recording Society: Inter-specific Copying by Blackbirds (1984).
Předchozí studie tvrdily, že kosi se své melodické písně učí od otců a ostatních dospělých kosů, které slyší v okolí hnízda v období dospívání. Jenže Joanin kos se vytasil každého jara s novým koncertním repertoirem, který pak dokomponovával, piloval a trénoval. V červnu byla píseň kosa zcela jiná, nežli zpočátku jara. Zpěv zněl mnohem rozmanitěji, melodičtěji a harmoničtěji. Do své písně zakomponoval i temata sousedky sýkorky (kosi dovedou napodobit zpěv desítek ptáků, většinou si však od nich vezmou pouze inspiraci pro svou vlastní tvorbu).

Poněkud jiný, nicméně velmi výstižný výklad kosího zpěvu přinesl Karel Čapek ve fejetonu O zpěvu ptačím (1929) a doplnil ho analýzou povahy tohoto „nestydy a městského flákače“ v dalším fejetonu O povaze kosů (1931). Oba si můžete přečíst v knížce Kalendář (Jak je rok dlouhý), dostupné i online ve Wikizdrojích.

Kos se ostatně těší obecné popularitě literární i hudební.  A nejsou to jen dětská říkadla, v nichž kos chodí bos a má žlutý nos. Jen namátkou vzpomeňme na těchto stránkách již dříve citovanou povídku, vlastně rozhlasový fejeton, Františka Nepila  Sýkorky a poštolka (Dobré a ještě lepší jitro), jejímž skrytým hrdinou je i kos, který si postavil hnízdo pod pravým předním kolem auta Nepilova souseda, nebo báseň Emanuela Frynty Babyčka (Písničky bez muziky), v níž kos sedá na babyčce, „naklání černou hlavičku a zpívá všelicos…“.

V oblasti hudební je tu například Kosí fox z filmu Artur a Leontýna z roku 1940 (na YouTube si ho můžete poslechnout v podání orchestru R.A. Dvorského). Jiří Suchý určil dle svého odhadu jako kosa návštevníka zahrady, za nímž vyběhl bos v písní Kos z roku 1967 (Jonáš a Dr. Matrace). A jsou tu ovšem také Beatles a Blackbird singing at the end of night… (Blackbird na Wikipedii).  Další odkazy na kosa v literatuře, filmu, písničce atd. a nádavkem kosí CD Zobí kosání najdete na stránkách jednoho karlínského kosa Turdus Merula. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.