Zpráva o stavu lodžie

To, že jsme se na déle než měsíc odmlčeli neznamená, že se v naší lodžii nic neděje. Rorýsi se, na to jak hlasitě kolem svištěli v předchozích dnech a týdnech, v tichosti vytratili po polovině července.

Prakticky ve stejnou dobu (17. července) se u nás zabydlela samička poštolky.  Nevíme, zda je to ta stejná jako na jaře a pokud ano, co celou tu dobu vyváděla.  Vyvedla někde poštolčata? Nebo vůbec letos nezahnízdila? Kam se poděl sameček?

Nic nám k tomu neřekla. Přilétá v podvečer a odlétá před rozednění  docela potichu. Žádná poštolka, s níž by bylo potřeba vésti konverzaci zřejmě není v dohledu.  Přibývají nám tu po ní peříčka vývržky…

A ovšem, abychom nezapomněli. Kameru, co už jen tak naprázdno civěla na rorýsovník, jsme přemístili zpět na bidýlka u dveří. Nejprve jsme  to zkusili takto:

Ale protože poštolka si oblibuje spíše bidýlko, ježto je dále ode dveří. tak jsme nakonec zvolili jiný záběr. Zde po otočení o 90 stupňů: