Trpělivost matka trpaslíků

Je to každý rok stejné, ale letos…

Nad ránem (27.3.2017)

Poštolky už u nás od začátku března bydlí. Zatím ale používají naši lodžii téměř výhradně jako noclehárnu. Večer se setměním přiletí. Nejprve samička a vzápětí za ní sameček. Usadí se na bidýlkách a u dveří a  pohovoří spolu krátce (zřejmě na téma, jaký byl dnes den). Jak se začne rozedníva, protáhnou se, provedou toaletku, samička slétne na zábradlí a sameček v rychlosti splní své manželské povinnosti. A pak už jsou ti tam.

 Na zábradlí 28.3.2017

Ne, že by se přes den nezastavili, ale je to zřídka. Zdržují se přitom takřka výhradně na zábradlí a bidýlkách.  Vypadá to, že hnízdo v koutě není už to pravé. Našemu novému zábradlí totiž plechař, který ho vyráběl, nenechal dole žádnou díru.

Samička vyjímečně slétla dolů (16.3.2017)

Že by tady? (28.3.2017)

Z námi, lidmi domácími, nastražených hnízdních krabic, nalezla samička zřejmě zalíbení zatím pouze v tom hned v koutě za dveřmi pod bidýlkem. Sameček se už vůbec o nic takového nezajímá a také ještě nepřinesl samičce do lodžie žádný dárek. A tak si říkáme, zda nemá někde jinde něco lepšího.

A tak nám nezbývá, než obrnit se trpělivostí.

Poznámka: Pokud Vám vadí rozostřenost kamery směřující shora na bidýlka u dveří, tak tato stařenka už opravdu lépe zaostřit nejde. Zkoušeli jsme to usilovně, leč marně. Jedinm výsledkem bylo, že šroubek pro aretaci objektivu zapadl do jedné ze škvír v podlaze.