Špatné místo pro přistání

„Naše“ poštolče -výzkumník se dnes hned po ráno rozhodlo prozkoumat lešení. Vydalo se pěšmo podél průčelí a vlastně nevíme, kam až dorazilo. Byl to docela dlouhý výlet, z něhož jsme viděli jen začátek a pak šťastný návrat.

 Obě poštolčata ještě spolu po ráno odpočívají na vyhlídce, odkud lze nejlépe pozorovat blížící se rodiče.

Nutno přiznat, že zásobování po ránu z neznámých důvodů vázlo, i když počasí bylo pro lov jako stvořené. A tak poštolčata na samičku, která je pravidelně létá kontrolovat a lov zřejmě nechává jen na samečkovi, ječela a ječela a vřískala, že mají hlad. A podnikavější poštolče se zřejmě rozhodlo, že si za maminkou zaletí. Nejprve vylétlo na skříňku (tuto dovednost už bravurně zvládlo včera) a z ní vyrazilo ven. Bohužel se rozhodlo přistát na svislé kovové stojce lešení. Nebo mu to tak ne vyšlo. Následně se stalo to, co nemohlo předvídat, na místě přistání se neudrželo a skončilo o podlážku lešení níže.

 Poštolče startuje; další snímky fází letu a přistání najdete v archivu spolu s videozáznamem.

Z podlážky se dá přeskočit na atiku sousedního domu, ale tam zas létají holubi, a tak se vrátilo. Bylo to (doufejme jen zatím) naposledy, co jsme ho viděli. Viděla ho i samička, která pak prakticky celý den posedávala za zábradlí lešení nebo na sousední atice. Snad na rozdíl od nás ví, kde poštolče je a krmí ho. Dokřičet by se mělo.

Samička navečer krmí poštolče domácí.

V lodžii nám tedy zbylo už jen poslední poštolče. Létat a ani nijak létání cvičit se mu zjevně nechce. Den strávilo vyhlížením maminky nebo koukáním na ni, párkrát se nechalo nakrmit a teď spí poprvé také mimo hnízdo. Rozhodlo se, že se tam nevrátí a uvelebilo se na noc v koši mimo záběr kamer. lodžie tedy vypadá, jako by tu už žádná poštolčata nebyla…