Vítání ptačího zpěvu

Tak už tu máme pozdní večer, první máj, večerní máj, je lásky čas….Kromě líbání pod rozkvetlou třešní (nebo jabloní?), stavění májí, oslav svátku práce etc., na letošní první máj, jakožto první májovou neděli připadly nejen první mákové pobožnosti, ale i Vítání ptačího zpěvu. Tradice Vítání sahá na rozdíl od ostatních výše zmíněných pouze do 80. let 20. století, kdy ornitologové v britském Birminghamu přišli s nápadem vítat vždy první neděli v květnu přicházející jaro akcí s názvem Dawn Chorus Day. Později se připojili partneři BirdLife International v celé Evropě a International Dawn Chorus Day se stal snad nejmasovější ornitologickou akcí vůbec. Pokud jste dnes nevítali v rámci akcí organizovaných letos ČSO, mohli jste, tak jako my, pozorovat ptáky jen tak. Všude je už hnízdění v plném proudu a rozkvetlá třešeň, pod kterou jsme se zastavili se ozývala hlasitiým pípaním, jehož zvuk násobila ozvučná „deska“ dutiny, sloužicí jako hnízdo.

A jak trávily dnešní den poštolky? Ty „naše“ se vzorně střídaly na hnízdě a v příjemném poklidu poklimbávaly na vejcích.

I na většině míst ostře sledovaných kamerami na internetu už se sedí na vejcích nebo se snášejí poslední vejce. V německém větrném mlýně Breberener Windmühle už mají dokonce poštolčata.

Někde ovšem teprve probíhají námluvy, jako na Slovensku v Holíči,

někde se o hnízdo tvrdě bojuje, jako v polské Oruni, a jinde se teprve čeká, zda se poštolky přeci jen neobjeví. A pak je tu ovšem ještě mladičký sameček, který tráví čas vyhlížením samičky ve švýcarském Lausen. Ne, že by se samička čas od času neobjevila a nevzala si myší dárek. Ale většinou je zatím sám a sám, což by se na prvního máje stávat nemělo.