The Windhover

O myších básnil už kdekdo. Myšmi se hemží Goethův Faust, na Johanna Wolfganga navazuje i Jiří Suchý s Písní o myši a jedu, myš inspiruje básnické výtvory lyrického zloděje Karla Čapka v Povídkách z druhé kapsy. Inspirovala i Carolla Lewise v Alence v kraji divů; báseň v podobě  smutného sáhodlouhého ocásku zde recituje Alence a ostatním účastníkům kuriálního závodu sama Myš. Myš nemůže chybět mezi zvířenou, jíž se věnuje Christian Morgenstern či Emanuel Frynta, který velmi dobře ví jak “ kočky, psi a bytné / na první pohled odliší / ve spíži slona od myši.“. Hlodavci čistě přírodnímu je pak věnována báseň Roberta Burnse To a Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough(text v překladu J.V. Sládka), kterou jsme již zmiňovali v článku O myších a poště

Poštolkám věnují poetové pozornost daleko menší. Výjimka tu ovšem je, a sice sonet The Windhoover, jehož autorem je anglický jezuitský kněz, teolog, filolog a básník Gerald Manley Hopkins (1844-1899). Hopkins ji napsal v roce 1877, ale vyšla až po jeho smrti v roce 1918.

The Windhover
To Christ Our Lord

I caught this morning morning’s minion, king-
dom of daylight’s dauphin, dapple-dawn-drawn Falcon, in his riding
Of the rolling level underneath him steady air, and striding
High there, how he rung upon the rein of a wimpling wing
In his ecstasy! then off, off forth on swing,
As a skate’s heel sweeps smooth on a bow-bend: the hurl and gliding
Rebuffed the big wind. My heart in hiding
Stirred for a bird, – the achieve of, the mastery of the thing.

Brute beauty and valour and act, oh, air, pride, plume, here
Buckle! AND the fire that breaks from thee then, a billion
Times told lovelier, more dangerous, O my chevalier!

No wonder of it: shéer plód makes plough down sillion
Shine, and blue-bleak embers, ah my dear,
Fall, gall themselves, and gash gold-vermilion.

Poštolka

Hned zrána spatřil jsem miláčka, prince
světelné říše, poštolku zlákanou jitrem skvrnitým, jak jede
po stálé tečně kolotavého vzduchu a stoupá
krouživě na uzdě tlukoucích křídel
v extázi! Poté dál a dál vzletně
jak hrana brusle zvonivě kreslící kruh: vzestup i skluz
vzdorovaly poryvům větru. Mé srdce potají
rozbušilo se pro toho ptáka – dokonalost a mistrovství tvora!

Divá krása a moc a čin, ó povětří, pýcho, peruť v jedno
se spojte! A plamen, jenž pak vyšlehne z tebe, neskonale
krásnější a nebezpečnější, ó rytíři můj!

Není divu: jen pot skýtá pluhu v hluboké brázdě
lesk, a modrosinalý popel, ach můj milý,
padá, krvavě žíří a zeje nachovým zlatem.

Zánik Eurydiky / Torst, 1995 / přeložili I. Slavík a R. Preisner

Pozn.: Windhover je v Británii vedle kestrel další název pro poštolku, který získlala díky svému typickému způsobu letu – viz. článek Il nome del Gheppio.