Óda na hraboše…

Hraboš polní (Microtus arvalis) je proslulý škůdce. Přitom na jeho geometrické množící schopnosti je závislý jídelníček řady predátorů (viz. obr. níže) včetně našich poštolek. Jinými slovy: Nebylo-li by hrabošů, nebylo zřejmě ani tolik  poštolek.

Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.

Hraboš polní je dlouhý 9-15 cm, s krátkým válcovitým ocasem (30-40% délky těla) a malýma okrouhlýma ušima, které jsou téměř celé ukryté v srsti. Srst mají různě zbarvenou, od hnědavě šedé přes nažloutlou, narezavělou nebo skořicovou až k téměř hnědé nebo šedohnědé. Břišní strana bývá zpravidla světlejší. Hraboš polní žije hlavně v koloniích. Pohromadě se sdružuje více jedinců, z nichž každý buduje svou vlastní noru. Délka života se pohybuje od 1 do 4 měsíců. Ve stáří 3-5 týdnů se hraboši začínají rozmnožovat (mladé samičky už ve 35.dnu svého života bývají matkami). Samičky jsou březí 21 dnů. Do roka mívají 1-5 vrhů po 1-10 mláďatech. Během roku se může početnost hrabošů může n´mnohonásobně zvýšit. jeden pár se může rozrůst až na počet 2500 jedinců. To se ovšem nepodaří hrabošům pokaždé. Ve třech až sedmiletých, někdy i delších intervalech dochází nicméně k jejich kalamitnímu přemnožení.

Co je kalamitou pro zemědělce, je požehnáním pro predátory, především dravce – poštolky, káňata, kalousy…Ze zkušenosti víme, že pokud je dosti hrabošů,“naše“ poštolky ani nic jiného neloví. Buďto jsou tito hlodavci tak chutní nebo je to prostě jen nejsnáze dosažitelná kořist. Zkonzumuje-li pak jeden člen poštolčí domácnosti 2-81 hrabošů denně…

Pozn.:

1/ RSPB (http://www.rspb.org.uk/discoverandenjoynature/discoverandlearn/birdguide/name/k/kestrel/food_and_hunting.aspx) udává 4-8 hrabošů. Dva hraboši jsou minimum v době nepříznivého počasí – vytrvalých dešťů, které smývají signalizaci hraboších cestiček, nebo špatných letových podmínek za větrů a fujavic. O tom, jak poštolky loví v samostatném článku.

Odkazy: